Ladakh07
Popis cesty do Ladakhu
úterý 4. prosince 2007
Ladhacko - tibetská kuchařka
Pravdou je, že ke konci pobytu jsme jedli staré známé a ověřené jako kuře Tandori a Tika, míchaná vajíčka, placky Nan, nudle (nevím jak se přesně jmenují) a rýži smaženou nebo s Dalem ...
Then Thuk – Nudlová polévka
Čas potřebný k přípravě 25 minut
Přísady:
1 malá cibule
3 stroužky česneku
1 malý kousek zázvoru
1 klž. soli
1 trocha špenátu – čerstvého nebo mraženého
1 trocha zeleniny – bílé ředkve
1 lž. sojové omáčky
asi 50g hladké mouky
1 lž. oleje
Příprava
Uhněteme těsto z studené vody a hladké mouky. Přikryjeme a necháme odpočinout. Mezitím opláchneme listy špenátu a nasekáme jej na větší kousky. Pokud chceme použít mražený špenát, nejprve jej rozmrazíme. Jeho množství závisí na chuti. Nasekáme nadrobno cibuli, česnek a zázvor. Maso nakrájíme na tenké proužky.
Na hluboké pánvi nebo v hrnci nejprve osmažíme cibuli, česnek a zázvor. Pak přidáme maso a sojovou omáčku a dobře rozmícháme. Přilijeme 1 l studené vody a plátky ředkve. Než začne voda vřít, rozválej těsto na placky. Rozřež je na 5cm široké pruhy a ty natrhej na malé kousky nejlépe rovnou do vařící vody. Vař 5 minut. Nakonec přidej špenát a přidej koření dle chuti. Nech chvíli povařit a podávej.
Tukpa: Tibetská nudlová polévka
Tradiční večerní tibetské jídlo
4 porce
Přísady
0,05 l másla
1,5 lž. Najemno nasekaného zázvoru
1,5 lž. Najemno nasekaného česneku
1 hrnek (0,23l) cibule nakrájené na kostičky
1 klž. kurkumy
1 klž. kari
1 klž. chilli
1 klž. Garram massaly
1 hrnek brambor – nakrájených na kostičky
1 hrnek nakrájených čerstvých rajčat
4-5 hrnků vody
cca 100g vaječné nudle (tlusté)
1/2 hrnku nakrájeného čerstvého špenátu
1-2 lž. sojové omáčky
1 klž. soli
1/4 klž. Mletého černého pepře
Postup
Rozpustíme máslo na středním ohni. Přidáme zázvor, česnek a červenou cibuli. Za stálého míchání zvýšíme teplotu a smažíme 1 minutu. Přidáme kurkumu, kari, chilli s massalu. Smícháme a krátce smažíme (půl minuty). Přidáme brambory a rajčata. Krátce za stálého smažení mícháme další minutu. Přilijeme vodu a přivedeme k varu. Přidáme vaječné nudle a vaříme 5 minut za občasného míchání. Přidáme špenát a vaříme další 1-2 minuty. Pokud je polévka hustá zředíme vodou. Dochutíme sojovou omáčkou a pepřem a solí.
Tibetská zeleninová polévka
4 porce
Přísady
2 lž. másla Ghee
1 lž Najemno nasekaného zázvoru
1 lž Najemno nasekaného česneku
1/2 hrnku cibule na kostičky
1/4 hrnku hladké mouky
4 hrnky vody
2 hrnky nasekané smíchané zeleniny
1/2 nasekaných rajčat
1 hrnek tofu, osušený a nakrájený
1/4 hrnku nakrájené šalotky
1 lž sojové omáčky ochucené tamari
1/4 klž. Mletého černého pepře
Postup
Rozpustíme máslo ghee a za stálého míchání smažíme zázvor, česnek a cibuli jednu minutu. Přidáme mouku, kterou zapřažíme do zlatova na jíšku (3-5 min). Vodu přidáváme po troškách a vymícháváme dohladka. Přidáme zeleninu, rajčata, tofu, šalotku a přivedeme k varu. Přidáme zbývající ingredience a povaříme 10 minut. Pokud je polévka hustá, ředíme vodou. Podáváme horké.
Hovězí Momo
Složení
Těsto
3 hrnky mouky vhodné na tento účel 1 hrnek vody
Masová náplň
0,5 kg libového sekaného hovězího masa
1 Cibule; nakrájená na kostičky
0,25 kg ředkve obří bílé, špenátu nebo zelí – nakrájíme najemno
1 stroužek česneku; nasekáme
1 klž. čerstvého zázvoru; nastrouhat
2 šalotky; nakrájet
2 lž. čerstvého koriandru; nakrájet
sůl
Příprava
Smícháme mouku s vodou a uhněteme těsto. Zakryté těsto necháme 30 min. odpočívat. Vodu ve velkém hrnci uvedeme k varu. Těsto rozdělíme na 12-18 dílků a vyválíme na malé placičky ve tvaru kruhu. Všechny přísady tvořící náplň pečlivě smícháme a lžičkou rozdělíme na placičky těsta. Ty zabalíme, aby náplň z taštiček nevypadla. Vaříme v páře 30 min.
Z těchto receptů jsem zatím zkoušela pouze Momo, doporučila bych osolit těsto. Pochybuji, že jsme tam potkali tofu. Místní sýr se jmenuje Panir, ale co to je... K překladu jsem musela použít dost rozsáhlou internetovskou stránku s mírami a váhami - zlatý SI.
čtvrtek 8. listopadu 2007
Místní tradice - modlitební praporky a mlýnky, Čorteny a zídky Mani
pondělí 22. října 2007
Kláštery, Buddhismus ....
Religiozita lidí, která se promítala i do rázu krajiny v Ladhaku byla pro našince velmi působivá. Poté co jsem zjistila, že o zvycích a náboženství nikdo z účastníků naší výpravy mnoho neví chtěla jsem si nastudovat nějaké pěkné informace, abych byla co nejvíc v obraze. Zvolila jsem doufám celkem odborná religionistická díla, která se na věc dívají dost kritickým pohledem. U četby mě překvapil zejména obsah těchto knih, protože až doposud jsem se setkávala se skripty, která nevyžadovala po přečtení různých pasáží studenou sprchu a procházku na čerstvém vzduchu. No, pak se člověk nemá divit, že humanitně vzdělaní jedinci jsou divní. Zmíněné knihy: Lexikon světových náboženství - editor Ch. Partridge a Náboženské tradice Asie - K. Werner
Na závěr bych řekla, že sem se nic nového nedověděla. Teda s úctou v autorům knih, dozvěděla jsem se toho spousty, ale nic z toho co jsem se dozvědět chtěla.
Dharma
Zakladatelem buddhismu je Buddha. Historicky se pravděpodobně jednalo o Siddhátrhu Gautama, podle tradice člena královského rodu, který však opustil královský palác, prošel askezí a objevil tzv. střední cestu. Skrze meditaci došel k poznání jak se vymanit ze samsáry a dosáhnout nirvány. Podle dochovaných svědectví sám sebe považoval za osvíceného a předával svým učedníkům učení (dharmu). Ač toto učení bylo veskrze ateistické tato nauka uznávala celý panteon hinduistických bohů, jako součást samsáry i ve vztahu k lidové víře.
Dodnes se vývoj Buddhismu nezastavil zejména vlivem laických věřících a jsou zmiňovány tyto hlavní skupiny: théraváda, mahájána a vadžrajána. Théraváda je nejstarší tradice blízká nastíněné nauce, její snahou je pomocí určitých předepsaných vzorů dosáhnout nirvány. Již se nevyskytuje v Indii. Mahajána je nejrozšířenější směr, který nedovoluje osobám na nejvyšším stupni osvícení opustit samsáru a dává jim za povinnost setrvat až do okamžiku globální nirvány. Vadžrajána podléhá lidové tvořivosti nejvíce a prolínají se v ní prvky buddhismu, šamanismu a hinduismu. Z ní jsou nejvíce známy pojmy jako tantra, mandala a jóga.
V buddhismu se vykytují mnohé protiklady. Sám Buddha se během času změnil z osvíceného člověka na boha a později na bohů několik. Silná askeze se v různých epochách vytrácela a různé směry praktikovaly praxi levé ruky.
Tibetský buddhismus
Dle zdrojů jako jsou např. turističtí průvodci i některých vnějších znaků je náboženství Ladhaku blízké Tibetskému.
Tibetská odnož je považována za vrcholnou formu buddhismu, která disponovala nesmírným bohatstvím písemných záznamů stejně jako vlastních prvků a lidových tradic. Specifikem je ovlivnění lamaistickým náboženstvím Bön. Navíc v sobě udržuje mahájánovou i vadžrajánovou tradici a zachovává vysokou sebekritičnost a autentičnost původní zvěsti. Velkým specifikem je převtělení významných osobností duchovního života Dalaj lamy (oceán moudrosti) a Pančhen lamy (velký učenec). Známé jsou také školy: Gelugpa (žluté čapky), Kagjüpa, Sakjapa a Kadampa.
Tibet byla teokratická země a náboženství hrálo významnou roli v kultuře i společenském životě. Díky čínské okupaci se navíc těší obrovské popularitě západních zemí. Historie Tibetu je bezesporu pohnutá a krvavá - takže stejně bohatá jako v Evropě. Náboženskou a politickou svrchovanost si tak dlouho zachovala zejména díky vysokým horám (nebyla vypleněna jako Indie, kolébka buddhismu, muslimskými nájezdníky) a dost riskantní politicko-vojenskou hrou na ostří nože mezi mongolskými hordami a čínským císařstvím. Jediné co se dá říct, že Tibeťané nejsou pokrevně spřízněni s Číňany (pozná se to zejména na první pohled).
středa 10. října 2007
Fotky
Hávovy fotky:
http://phn.rajce.idnes.cz/Ladakh/
Naše fotky:
http://picasaweb.google.com/pavlapoppy/LadKh2007
A fotky někoho, kdo by v Ladhaku v téže době jako my:
http://imack.rajce.idnes.cz/
pondělí 24. září 2007
Ekologie v Ladhaku
Pěstování čehokoliv - trávy, obilí (pouze ječmene), stromů a zeleniny (rajčat, brambor, lilků, ředkví, mrkve, zelí), se odehrává za kamennými zídkami v zavlažovaných zahradách. Vně se pasou ovce, kozy a krávy a není tam prakticky nic.
Příkladem ekologie je bezesporu stavitelství. Pěkný je příklad stavby typického místního domu. Z bláta nebo spíš pískobláta se uplácají cihly. Nikdy jsme nepřistihli místní při této práci pouze jsme často naráželi na malé blátolomy a místa, kde se sušily či prodávaly. (To bude asi tím jak jsem se teď dozvěděla z televize, že taková cihla o evropských rozměrech schne měsíc, takže tythle ty musely schnout nejmíň 1,5.) Tyto cihly nebo kameny se stejným blátem slepí do tvaru zdí a domů, s okny a dveřmi, tj. nikoliv rámy. Na závěr se vsazují pouze skleněné tabulky. Studie stropu nebo střechy (rozdíl se moc neřeší) je na obrázcích vedle sušících se cihel. Nosné trámy jsou přitesané s topolu. Často jsou to pouhá prkna. Podpěra má také čistě dekorativní charakter. Příčné trámy jsou neotesané a drží kdoví jak. Přes ně se kladou oloupané asi 1-3 cm tlusté vrbové pruty a ty jsou zaplácány do 10 cm mokré hlíny. Trochu slyšíte sousedy v patře nad vámi a malinko se to prohýbá. Buď se staví dál nebo už je to střecha. Ve výkladu jsem zapomněla na olše, které slouží k výrobě nábytku a prken. Oloupanou kůru a listy sežerou krávy (líp to hoří) a takové ty části co fakt nejdou použít na stavbu a nábytek a krávy je nežerou tak ty se ztopí (a pak i ty sušený kravský hovínka). Na obrázcích dole je vidět omítání zevnitř, včetně fajnové omítky. Na druhém obrázku - takový už hodně moderní prvek betonový věnec.
Ekologii mají místní zmáknutou na 100%. Dnes když byli nuceni s přílivem turistů opustit 17 stol. jim nezbývá než se vrhnout také na environmentalistiku.
pátek 14. září 2007
Lidé v Ladhaku
Dnešní obyvatelé Ladakhu jsou potomky kočovných Tibeťanů, severních Indů a Dardů. Od Indů se liší vzhledem, vírou (Buddhismus) a pracovitostí (asi i čistotností, ale to neposoudím). Jejich odlišnost a svébytnou kulturu i náboženství jim pomohlo zachovat takřka absolutní odříznutí od světa uprostřed Himaláje.
První nezávislé království bylo v Ladhaku založeno v 9. stol., které bylo nezávislé do porážky Mughaly v 17. stol. Od té doby začala země upadat. Po první Pákistánko - indické válce v roce 1948 se připojila k Indii. V zemi jsou dvě válečné zóny na sever od Kargilu s Pákistánem a na Siačenském ledovci s Čínou. Naopak kargilský okres (2. polovina Ladhaku), který jsme nenavštívili, je obýván šijítskými muslimy.
Lidé jsou zde velice vstřícní přátelští a rádi si povídají. Většinou na vás budou mluvit Ladacky, ale úřední jazyk je Urdu. Přibližně jedna čtvrtina mluví plynule anglicky. Používají Hindské i Tibetské písmo.
Oblékají se do typických tmavých dlouhých kabátců. Muži je mají kratší a jsou pod nimi vidět kalhoty. Obvykle také mají nejrůznější pokrývky hlavy. Vysoká nadmořská výška je však pro tyto lidi natolik nepříznivá, že velmi brzy zestárnou a ještě dřív umřou. Průměrný věk nepřesahuje 45 let. Např. žena v řadě uprostřed vlevo, nepřesáhla o mnoho 30 let.
Popis obrázků:
nahoře (zleva) - Lidé na autobusovém nádraží. Žebráci - děti s matkou.
uprostřed - Restauratérka z údolí Markha si krátí chvíli za barem. Ženy (dívky) na cestě. Typická práce na malém terasovitém políčku.
dole - Přespolní turista. Místní turistka. Začínají slavnosti.
Tyto obrázky jsou Hávovy.
čtvrtek 13. září 2007
Členové výpravy
Mnoho lidí bylo v různém příbuzenském vztahu tak jsem je podle toho seřadila do skupin , takže můžete hádat. Výběr možností je nevyčerpatelný. Některé fotky jsem si bez dovolení vypůjčila od Hávy.
Navíc se to chová velmi nemravně, takže to budu muset možná zrušit.
Milča, Iva a Jarda
Milča (vpravo) - pokud jsem to správně pochopila tak ideový vůdce této výpravy. A také nejenergičtější osoba, co se týče prolízání nejrůznějších pamětihodností.
Iva (vpravo nahoře) - nejmladší členka výpravy. Na koni strávila pouze dobu fotografování. Poté co se kůň zastavil odmítl se rozejít.
Jarda - První tlumočník a taky ten co vždycky smlouval s místními. Na žádné fotce nejde poznat protože furt něco dělá.
Háva a Zino
Háva - První fotograf. Pro dobrou fotku by udělal prakticky cokoliv. Třeba vlezl do propasti.
Zino - Nejdůležitější člověk, jemuž je připisován objev názvu Topinkovač.
Eva a Michal
Eva (nahoře vpravo) - Lékařka výpravy. Ač je skoro na všech fotkách vždycky se snaží utéct ze záběru.
Michal - První kameraman. Naprosto ve svém živlu.
Kačka a Dan
Katka - Druhý tlumočník. Největší drsňák výpravy. Na všech fotkách se tulí k místním dětem.
Dan - Největší drsňák výpravy. Definitivně si to musí vyřešit s Katkou, kdo je teda největší. Na všech fotkách spí.
Bratr a Sestra
Bratr - Na všech fotkách něco pozoruje.
Sestra - Je jenom na těch fotkách co fotil bratr.