Khardung La (Vlevo nahoře)
Zajímavá už je sama cesta, která se přímo z Lehu vine na "nevyšší" sedlo sjízdné auty na světě. Výška má být podle mapy 5606m leč podle GPS pouhých 5380m což je ve skutečnosti ještě míň než má vedlejší sedlo, přes kterým jsme jeli předtím, ale máme tričko.
Gompa Diskit
Od sedla jsme sjeli do údolí Shyoku nižšího než je Leh - do výšky 3300m. Cesta je zasekaná do strmého úbočí svahů, protože se řeka rozlévá, alespoň jednou do roka, po celém dnu údolí. Minuli jsme soutok velký jako Brno a vystoupali do kláštera Diskit, kam jsme z domu vezli pohledy od Leblocha. Už je tam měli. Klášter byl velice hezký a mnich nás provedl (asi poprvé) po celé gompě. Taky si tam staví Buddhu, který jistě chce konkurovat tomu Ježíši v Riu. Určitě bude mít prvenství v železo-blátové kontrukci (vpravo nahoře).
Směrem po proudu řeky k vesnici Hunder se rozprostírají písečné duny. Vembloudi, o kterých se zmiňují všichni průvodci jsou sice těžko místní, ale všechno může být dobrá atrakce pro turisty. Tak i my jsme se projeli (někteří). Dál za vesnicí Hunder, kde jsme nocovali, je zakázaná zóna.
Údolí Nubry
Ráno jsme se vrátili k jedinému (strategickému) mostu přes Shyok a přejeli řeku k jejímu přítoku Nubře. Proti proudu nás za vesnicí Sumur čekal výhled na starý klášter Ling a prohlídka nové gompy Santan-Ling, ke které byla přidružena také škola. Tady jsme zastihli mnichy při modlitbě, snídani a výrobě mandaly. Když sem při večerní procházce zabloudili Michal s Katkou dostali slaný čaj s yačím máslem a s mnichy si dlouho povídali.
Panamik
Poslední perlou z průvodce byl Panamik s horkými prameny. Cestou nás mrzelo, že se hodně zhoršilo počasí a asi se nebudeme moci koupat, protože celé Pacičkovo auto (řidič, který si přivřel ruku v autě) bylo pořádně nachrmlané (kvůli mě). Prameny nás překvapili. Nebýt místních řidičů určitě bysme je minuli. Stál u nich domek velmi vzdáleně připomínající autobusovou budku u nás a několik podobných staveb bylo v povzdálí. Prameny byly horké a betonová korýtka odváděla vodu do betonových nádržek s různou teplotou. V zmíněné budce byla sprcha (trubka ze zdi). Vrcholem rozpačitého dojmu byla hromada odpadků. Po obědě ve vesnici nás řidiči převezli přes most a vydali jsme se ke klášteru na protější stráni. Byla tam Japonka uplně v rauši a 6 Indů zedníků.
Cesta zpátky do Lehu druhý den byla doprovázena deštěm a v Kardung La sněhem. Tak jsme se koulovali a postavili huhuláka.
V Nubře se dá spát v guest hausech a jíst v "restauracích".
Z Panamiku se nemá brodit řeka ke klášteru. Má se chodit po mostě. (Sem tam někoho spolkne bahno.)
Místní nás varovali před "Indy" cestáři, kteří jsou podle jejich mínění nebezpeční.
Žádné komentáře:
Okomentovat